Ať letíš na Nový Zéland, do Austrálie nebo do Kanady, ten základ je podobný:
neztratit se hned po příletu,
mít funkční telefon a internet,
zařídit si účet a čísla potřebná k práci,
a co nejrychleji se rozjet bez zbytečného stresu.
Po příletu bývá největší chyba snaha „odškrtnout“ celý seznam během jednoho dne. Realita je, že první den bývá hlavně o přesunu, spánku, jídle a základní orientaci. Pokud máš zajištěné ubytování aspoň na první noci a funguje ti telefon nebo Wi-Fi, máš splněno to nejdůležitější.
První den si dej spíš jeden jednoduchý cíl:
dostat se v klidu na ubytování, odpočinout si a zjistit, co budeš řešit zítra jako první.
Nemusíš mít hned vyřešené bydlení na měsíc dopředu. Naopak je často lepší vzít si pár nocí v hostelu, Airbnb nebo jiném krátkodobém ubytování a teprve na místě řešit, kde chceš zůstat déle.
První dny jsou ideální na to:
rozkoukat se po městě nebo regionu,
zjistit, kde je nejlepší spojení, supermarket, banka nebo pobočka operátora,
a případně si projít okolí, kde by ses chtěl/a usadit nebo hledat práci.
Bez funkčního čísla se špatně hledá práce, komunikuje s ubytováním i řeší cokoliv praktického. Mít místní SIM nebo eSIM je jedna z nejrychlejších věcí, která ti po příletu ulehčí život.
Hodí se hlavně kvůli tomu, že:
zaměstnavatelé často radši volají než e-mailují,
banky a úřady někdy posílají ověřovací kódy,
a bez internetu se i obyčejná cesta z bodu A do bodu B zbytečně komplikuje.
Pokud víš, že po příletu nechceš nic složitě shánět, dává smysl mít tohle vyřešené ještě před odletem.
Tahle část je důležitá: ve všech třech zemích potřebuješ místní identifikační číslo pro práci a daně.
Na Novém Zélandu budeš pro práci potřebovat IRD number. Inland Revenue uvádí, že jako nový příchozí můžeš požádat online a po schválení můžeš číslo dostat textem nebo e-mailem do 2 pracovních dnů. IRD number potřebuješ pro příjem ze zaměstnání a také třeba při otevírání bankovního účtu. Pokud ho nemáš, můžeš skončit ve vyšší sazbě zdanění.
V Austrálii je to TFN — Tax File Number. Australian Taxation Office píše, že o TFN můžeš žádat online po příjezdu, jakmile máš pracovní vízum. TFN sice není povinný, ale bez něj může zaměstnavatel srážet 45 % z výplaty, takže tohle je jedna z věcí, které se fakt vyplatí vyřešit co nejdřív.
V Kanadě potřebuješ SIN — Social Insurance Number. Canada.ca uvádí, že bez SIN nemůžeš legálně pracovat a že je dobré o něj požádat co nejdřív po příjezdu. Nejjednodušší je online žádost, která se při kompletních podkladech běžně zpracuje do 5 pracovních dnů. U dočasných pobytů SIN často začíná číslem 9 a má datum platnosti navázané na tvůj imigrační dokument.

Místní účet ti hodně usnadní život: výplata, platby za ubytování, převody a běžné placení jsou pak mnohem jednodušší. Ve všech třech zemích platí, že po tobě banka bude chtít hlavně ověřit totožnost a často taky adresu.
V Kanadě máš dokonce právo otevřít si účet i jako necitizen, pokud doložíš správné doklady. Oficiální přehled FCAC zároveň říká, že banky mohou účet otevřít i lidem bez práce nebo bez počátečního vkladu, pokud splní identifikační požadavky.
Na Novém Zélandu banky běžně chtějí doklad totožnosti a proof of address. Například ANZ a ASB uvádějí, že jako potvrzení adresy umí uznat mimo jiné nájemní smlouvu, dopis od zaměstnavatele, dopis od hostitele nebo potvrzení od krátkodobého ubytování.
Co si připravit:
pas,
vízum nebo dokument s work rights,
telefonní číslo,
a ideálně i doklad k adrese, kde první dny bydlíš.
Pro podrobnější informace o bankovním účtu si můžeš přečíst článek věnovaný přímo tomu.
Tohle zní jako detail, ale není. První dny hodně pomůže vědět:
jak se dostaneš z ubytování do centra nebo do práce,
jestli ti všude vezmou kartu,
a jestli v regionu, kam míříš, nebudeš později potřebovat auto.
Ve velkých městech si obvykle vystačíš s MHD a kartou. Jakmile ale míříš mimo město nebo plánuješ hledat práci v sadech, na farmách nebo v odlehlejších oblastech, mobilita začíná hrát větší roli.

První nabídka práce nemusí být automaticky dobrá nabídka práce. A právě v prvních dnech a týdnech jsou lidé nejvíc náchylní vzít cokoliv jen proto, že chtějí rychle začít.
Na Novém Zélandu mají zaměstnanci nárok na minimální pracovní práva a minimální mzdu. Employment New Zealand uvádí od 1. dubna 2025 dospělou minimální mzdu 23,50 NZD za hodinu. Zaměstnavatel ti také musí dát písemnou smlouvu a nesmí ti dát méně, než stanoví zákon.
V Austrálii ATO připomíná, že i working holiday makers mají stejné základní pracovní nároky jako ostatní zaměstnanci.
V Kanadě potřebuje zaměstnavatel tvoje SIN a musí si ověřit, že máš právo pracovat. Pokud ho při nástupu ještě nemáš, musíš o něj požádat a dodat ho co nejdřív po obdržení.
Jednoduché pravidlo:
Když někdo nechce smlouvu, nechce řešit oficiální nástup nebo po tobě chce peníze předem, zbystři.
Pro podrobnější informace o tom, jak hledat práci, si přečti naše články v sekci Příprava na cestu
V prvních dnech po příletu bývá člověk unavený, nevyzná se v systému a je snadný cíl. A přesně na to míří různé podvody.
Na Novém Zélandu IRD upozorňuje na falešné weby, které si nechávají platit za vyřízení IRD čísla — přitom žádost o IRD je zdarma.
Kanadská vláda zase varuje nově příchozí před falešnými „vládními“ hovory a zprávami. IRCC zdůrazňuje, že úřady tě nebudou po telefonu nutit platit poplatky pod hrozbou deportace.
Na co si dát bacha hned od začátku:
nikomu neplať za „zrychlené vyřízení“ čísla pro práci,
neposílej pas ani citlivé údaje někomu, koho neznáš,
nenech se tlačit do okamžitých plateb přes telefon nebo zprávy,
a když si nejsi jistý/á, zastav se a ověř si to přes oficiální web.
Abys neměl/a pocit, že musíš první týden vyřešit celý život, můžeš si to rozdělit jednoduše:
ubytování na první dny,
telefon / internet,
číslo pro práci a daně (IRD / TFN / SIN),
bankovní účet,
základní orientaci po městě nebo regionu.
dlouhodobé bydlení,
výběr „ideální“ práce,
nákup věcí, které zatím nepotřebuješ,
složité porovnávání všech nabídek najednou.
V prvních dnech ti často víc pomůže rychlý rozjezd než perfektní plán.
Nemusíš mít všechno srovnané hned. Stačí si první týden poskládat tak, aby ses:
měl/a kde vyspat,
byl/a online,
mohl/a legálně pracovat,
a měl/a kam si nechat poslat výplatu.
Jakmile tohle funguje, začíná Working Holiday konečně dávat smysl. Už neřešíš jen přílet a přežití, ale můžeš začít opravdu plánovat, kde chceš být, co chceš dělat a jak si tu cestu užít po svém.